TyfloCentrum.cz

rozcestník společností poskytujících služby zrakově postiženým v jednotlivých krajích

Aktivity - > Studijní cesta do Dánska - > Putování - první den

Putování - první den

Solgaven - domov pro nevidomé seniory ve Vejle

První den pobytu byl věnován zařízením, které nebyly příliš vzdáleny od Fredericie, ve které jsme bydleli. Ale o té si povíme až dále. První zařízení, které jsme navštívili, byl Solgaven - domov pro nevidomé seniory ve Vejle. Solgaven v překladu znamená Sluneční dar. Tento dánský domov důchodců pro 54 zrakově postižených na nás učinil velký dojem. Jedná se o moderní prostorné a prosvětlené zařízení, kde se obyvatelům asi pěkně žije. Při stavbě i vybavení interiéru se dbalo na příjemné prostředí pro zrakově postižené: prosvětlenost pro klienty se zbytkem vidění a hmatové a zvukové orientační vjemy pro nevidomé. Budova je stavěna tak, aby se uzavírala do příjemného venkovního atria, přístupného z chodeb kolem. Pracovníci se nám velmi ochotně věnovali. Toto zařízení bylo zbudováno v roce 1976 Dánskou asociací nevidomých. Denní provoz tohoto zařízení hradí úřady ve Vejle, náklady na ubytování a stravu si hradí klienti sami. Podmínky přijetí jsou dost tvrdé: vízus 6/60 a horší + nějaký další handicap. Jedná se tedy o zařízení pro ty zrakově postižené, kteří pobyt z důvodu zdravotního stavu opravdu potřebují. Dolní věková hranice v podstatě není stanovena, nicméně se v drtivé většině případů jedná o starší lidi. Režim domova je volnější, než jaké známe třeba z našich ústavů sociální péče. Za klientem může přijít návštěva a pobýt několik dní zde se svým známým. Výběrového řízení na nového zaměstnance se účastní i zástupci obyvatel domova. Je zde kladem důraz na to, aby se moc zaměstnanci nestřídali. Takových zařízení je po Dánsku celkem 5. Čtyři z nich jsou soustředěny na ostrově Sjaelland, jen jeden na Jutském poloostrově ve městě Vejle, který jsme navštívili. Tyto domovy nejsou určeny pro mentálně nebo jinak duševně postižené. Zakládají si zde na duševní svěžesti svých obyvatel a na jejich zájmu se ještě aktivně věnovat životu. Pro mentálně a duševně postižené se zrakovým handicapem existuje speciální zařízení, ale to neprovozuje Dánská asociace nevidomých.

Synscentralen - regionální rehabilitační centrum pro nevidomé v Odense

Druhé zařízení, které jsme první den navštívili, bylo Rehabilitační centrum pro nevidomé v Odense. Vybavení střediska bylo obdobné jako u nás. Připomínalo nám to spojení našeho Tyfloservisu, TyfloCentra a Speciálního pedagogického centra - tedy služby terénní a ambulantní pro klienty od školních let až po produktivní věk. Služby zahrnují vše od výuky mobility, přes nácvik práce v kuchyni až po pomůcky, včetně počítačů a poradenství s pracovním uplatněním. Zde jsem měla velmi dobrý pocit, protože náplň střediska i vybavení bylo velmi podobné jako u nás. Jediný rozdíl je v tom, že v tomto středisku pracuje optik, který stanovuje na základě toho, jak klient "vidí", jaké pomůcky a jaké kurzy klient potřebuje. Nicméně jsme tu nepotkali jediného nevidomého. Je možné, že to činila ona pozdně odpolední hodina, ale při srovnání s činností u nás v Brně by se kolem čtvrté odpolední klienti ještě určitě vyskytovali. Toto regionální rehabilitační centrum je provozováno z prostředků tamního okresu. Ročně mají asi 1400 žádostí o služby. Klient v drtivé většině služeb nic neplatí. Takových zařízení je v Dánsku 14. I zde nám potvrdili, že někteří klienti se za bílou hůl stydí. 2x do roka probíhá 5 týdenní základní úvodní kurz pro 12 klientů, pak následují pokračovací specializované kurzy pro menší skupiny, včetně JOB klubů. Dále poskytují kurzy pro nejrůznější zaměstnance jiných institucí, kteří se mohou setkávat se zrakově postiženými osobami. Zajímavé bylo, že tyto rehabilitační centra pro nevidomé neučí číst a psát braillovým písmem. Toto je náplní večerních kurzů, organizovaných Dánskou asociací nevidomých. V případě zrakově postižených dětí se hodně integruje, speciální školy ale existují. Kurzy obsluhy počítačů jsou v centru skupinové, individuální kurzy dělají u klientů doma nebo ve škole, ale jedná se spíš o konzultaci (4 hodiny u slabozrakých, u nevidomých klientů déle).

Okresní odbočka Dánské asociace nevidomých v Arhusu a její aktivity

Okresní odbočka Dánské asociace nevidomých v Arhusu má asi 900 členů. Byla mi velmi blízká, neboť jsem měla pocit, jako bych přijela do některé z našich odboček SONS. Prostory jim zdarma poskytuje město a cílem je, aby se zde nevidomí lidé setkávali a vzdělávali se. Prostory byly vybaveny obdobně jako u nás. Přesvědčili jsme se, že dánské nevidomé trápí obdobné problémy - neustálý boj za lepší postavení ve společnosti, pochopení problému nevidomých, co slepota vůbec obnáší. Předsedou tamní odbočky v Arhusu je pan Bent Kristensen. Tyto oblastní odbočky poskytují jakési rehabilitační semináře - nejzákladnější služby a kurzy zrakově postiženým. Podle popisu mi jejich rehabilitační seminář připomínal činnost našich Středisek integračních aktivit. Těmito semináři konkrétně v Arhusu projde ročně 200 lidí. Rehabilitační seminář trvá 7 týdnu (po 2 dnech, po 6 hodinách každý den). Učí se základy sebeobsluhy, domácí práce, např. zapalování ohně, práce s kladivem atd., práce v kuchyni, např. krájení a mazání chleba, ruční práce, např. šití. Semináře jsou věnovány i obecným otázkám - dopady ztráty zraku, sociální poradenství. Přednášející jsou nevidomí či slabozrací lidé. Je obtížné přesvědčit klienty, že je seminář pro ně potřebný, poté však bývají spokojeni. Nejvíce je ceněn společný pobyt lidí s podobným problémem a zrakově postižený přednášející. Nejbližší volný termín zde měli na září 2003.

Pokud se jedná o náročnějšího klienta, který je v produktivním věku nebo se chce znovu zařadit do pracovního procesu nebo vyžaduje náročné pomůcky či intenzivní kurz, je odesílán do regionálního rehabilitačního centra pro nevidomé, např. takového jaké jsme viděli v Odense nebo do Institutu pro nevidomé, které jsme posléze navštívili v Kodani, viz. dále.

Zde jsme se dále dozvěděli, že nevidomý občan v Dánsku do 67 let má nárok na 15 hodin asistentské služby měsíčně, která je hrazena místním úřadem, až 6 měsíců může tyto hodiny střádat, třeba na doprovod na dovolenou, do lázní. Po dovršení 67 let tento nárok neztrácí, pokud měl na tuto službu nárok jako mladší. Dánská asociace nevidomých bojuje za to, aby tuto asistentskou službu mohli využívat i lidé, kteří oslepnou až po 67 roce věku, neboť až 70% populace oslepne právě v tomto pozdějším věku.

Předchozí strana  Úvodní strana  Další strana